Jak se zachovat v situaci: hádání se s druhým člověkem?
TENTO TEXT JE UVEDENÝ I V SEKCI: Novinky :-) :-)
1. V prvé řadě si musíme v sobě ujasnit, jestli si přejeme s tím koho máme rádi bojovat (hádat se) a nebo s ním spolupracovat a dopátrat se spolu řešení. Hlavně v rodinných vztazích je třeba opravdu začít znovu a dělat kroky nápravné- tedy upřímné a ze zájmu o druhého člověka vycházející. Sám jsem s tím začal a jde to, přiznám se, že mi to trvalo, ale vy to můžete uskutečnit třeba ras dva :-). Předpokládám, že ikdyž při hádce jsme schopni opravdu vyslovit nepěkné věci nebo i udělat, že tam uvnitř sebe máme toho druhého člověka rádi a přejeme si s ním rozumět a rozvíjet svou spolupráci a nové porozumění. Jinak bysme s ním netrávili tolik času s hádkami :-). Při každém setkání s druhým člověkem vzniká příležitost začít spolu znovu a jinak v tomto novém okamžiku :-). A na dlani mít zájem podpořit, naslouchat druhému a poté mu i vysvětlit svůj pohled na problém (jako obhajobu sebe a svých názorů). Ovšem je třeba taky být k sobě upřímní a rozeznat pravdu, tedy to co cítíte jako správné a to oboustranně.
DOPORUČENÍ ZNÍ: Vy i druhý člověk potřebujete oba obejmout a proto jděte k tomuto člověku a obejměte ho (to by ho mělo odzbrojit, protože toto by od vás nečekal!) např. se slovy: prosím začněme jinak. Přijděte k němu a řekněte: dovolíš a rukama naznačte obejmutí a udělejte to. A nebo nepoužijte žádná slova, prostě z ničeho nic, jakmile bude tento druhý člověk nadávat, jděte obejměte ho a odejděte beze slov a reakce na jeho pokračování. Jděte dělat činnost na kterou se budete moci soustředit a nedáte tak průchod myšlenkám týkajících se hádky, prostě se soustřeďte jen na tu činnost jako by to byla jediná věc na světě (např. běh, vyšívání, naslouchání hudbě, tichost v pokoji...). Můžete se uklidnit tím, že vy máte zájem najít řešení a jako upřímný projev, že vám na tom člověku záleží jste ho objali a odešli pryč do většího klidu :-) a tím dali i tomu druhému možnost se sklidnit. A procitnout.
2. Mít zájem si druhého vyslechnout, opravdu to ten druhý člověk potřebuje jinak by nezvyšoval hlas! :-) Potřebuje cítit a jasně vidět, že máte zájem si ho vyslechnout a potom třeba můžete říct: já si odpověď (řešení problému) promyslím a pak si o tom spolu popovídáme. Je to opravdu tak jednoduché: Mít zájem si druhého člověka vyslechnout. Říct: hele sklidni se, sedneme si k tomu a popovídáme si o tom v klidu. Já mám zájem si tě vyslechnout a společně se nějak domluvit. Sedni si, já udělám k tomu našemu povídání čaj :-D a kdyby někdo začal zvyšovat hlas tak se jím polije :-D (DĚLÁM SI JEN SRANDU :-D).
CHYBOU JE: myslet si, že druhého člověka znáte jak svoje boty! Opravdu v mysli člověka se k jednotlivým situacím přidávají i další podobné situaci z jiných prožitků a proto není možné znát druhého člověka a celý jeho příběh zcela. Vždy je tedy třeba mít zájem si naslouchat a najít společné řešení- to je dospělé a rovnocenné :-).