Když se při nějaké práci nedaří, rozhodně pomůže, když je někdo s námi!

Vypozoroval jsem, že jakmile se někomu něco nedaří mnohdy by postačilo ke zbavení se pocitu aktuálního nezdaru, aby se tam za námi někdo stavil a se zájmem přihlížel, co děláme a jak se nám vede. Případně nám poradil, co by dělal v této situaci on. Nápomocná reakce podle situace... 

Takže zaměstnání která jsou " náročná na výkonnost" a jsou to činnosti, které má tento zaměstnanec- pracovník sám dělat a celý den se za ním staví jeden člověk nebo i žadný, může škodit zdraví (člověk je totiž tvor kolektivní) a dosti možná to i navyšuje rizika nezdaru a snižuje to ohleduplnost tohoto člověka k jeho okolí, protože si díky této hloupě nastavené práci- v tom cítí sám a nosí to v sobě hluboce uložené i k sobě domů. Udžuje si, že si se vším v životě prostě většinou musí poradit sám. Co mu odlehčí od nároků jeho zaměstanvatel? = Šak kdyžtak to nějak odrbe, když mu toho tolik naložili tak co by chtěli, taková to bude fušařina, bohužel. Svědomitost se kvůli takhle hloupě nastavenému pracovnímu systému z člověka bohužel pomalu vytrácí.

Pokud je toto dlouhodobé, může to vést k nižšímu zájmu o porozumění v jeho mezilidských vztazích i o život samotný. Život už se člověku nemusí tedy zdát jako svět k sebevyjádření (mnohdy s radostí), ale jako svět, kde musí být vysoce schopný, samostatný a přitom mnohdy sám. Odráží se tedy i do chodu naší lidské společnosti a rozhodně to ovlivňuje názor tohoto pracovníka na svého šéfa a firmu pod kterou spadá či školu pod kterou spadá.

Člověk je tvor kolektivní a společenský. Pokud to tak spíše není, tak je třeba tyto lidi sledovat (pouze pozorovat svým citem a rozumem) a pomáhat jim s jejich zátěžemi se kterými se nám při té příležitosti mohou svěřit a poté budou opět společenštější. Důvěra a propojenost jim bude dodávat sílu a nové vize do svého života a života společnosti.

Platí to i doma v našich rodinách, kde třeba taťka spravuje něco, co rodina potřebuje- například zeď, okna, malou poruchu pračky....nebo seká trávu. Je dobré občas přijít a být chvíli s ním. Stejně tak když mamka vaří oběd či uklízí. Je fajn, když jsou v rodině vztahy, kde jsou členové rodiny rádi schopni přidat ruku k dílu nebo pouze projevit svůj zájem o jeho aktuální činnost i to někdy stačí :-). Můžete tak vlastně i zjistit, jestli nepotřebuje s něčím píchnout nebo si jen promluvit, aby mu jeho práce rychleji utekla, protože jak známo, když si lidé povídají tak se čas jaksi zrychluje :-). Čas rád ubíhá s naší konverzací :-).

Ano ano i o tom je ten mezilidský kontakt. I o vzájemém doplňování se, naslouchání a sledování se navzájem při práci, abychom se snadněji doplňovali při nějaké konkrétní naší spolupráci.

Proto by také lidská společnost i jednotlivci v ní si měli tohoto být vědomi (být si nablízku, když je to třeba!) a dokonce by mohli vyhledávat zaměstnání, která jsou samotářská, aby tam byl přiložen další člověk (zaměstnanec), který bude širší příležitostí k sebevyjádření pro našeho prvního a dosud samotného zaměstnance, který toho třeba měl i na zádech naloženo až až= Je to hloupý trend, že se spousta zaměstnanců vyhazuje a jejich práce se přerozděluje mezi ty zbylé, kterí už tak měli dosti své práce. Věřím, že se lidstvo opět zajímá a je schopno se sebepozorovat a nacházet snadnější východiska pro spolupráci.

Stejně tak když máme kamaráda na němž vnímáme, že se cítí delší dobu sám, protože je zamlklý- to je mnohdy jeden z příznaků. Tak je třeba ho zkusit oživit tím, co jsme na něm dříve vypozorovali, že ho pobavilo a probudilo- oživilo. Spousta lidí se rozpovídá, když jim brnkneme na jejich strunu- an jejich téma o kterém si rádi povídají. A my jim můžeme pomoct tak, aby si rádi povídali i o dalších a podobných věcech, které tušíme, že jsou podobné a můžou mu rozšířit jeho zájem a obzor díky podobenství.

Ach ty slova... :-) :-), někdy se mi něco hůře vysvětluje, aby to znělo snadno, jednoduše a přímo ze životních situací. Snad je to všechno snadno pochopitelné :-) snažím se o to :-).