Odpočinek na trávě a doporučení chodit po ní bos

Jednou z příležitostí života je i lehnout si do trávy, která je pro nás příjemná. Jen tak si na ni lehnout, nejlépe někde, kde nejsme rušeni zvuky naší společnosti (uklidní to naše smysly i zpomalí myšlenky) a jen tak se dívat na nebe a proudící mraky. Krásně se takhle čistí hlava a věřím, že pokud si vyberete dobré místo, tak si to rádi ještě někdy zopakujete a nebo aspoň zavzpomínáte jako na svou zkušenost. Já mám rád takovou tu dlouhou trávu, která je třeba už suchá na konci léta a tam se pěkně rozvalím a uvolnění přichází samo :-).

Pro malé děti, kterým se ještě vyvíjí klenba nohy a rostou, je velmi dobré chodit po trávě. Plovoucí podlahy naším nohám škodí. Kdežto zem s trávou je výbornou kombinací přirozené masáže nohou a ještě k tomu je to dobrodružství překonávat ten strach, že na něco šlápneme, ikdyž nic tam není vidět :-). Zjistíme, že to jenom mysl zase přehání a bojí se změn :-). Tak do toho ... doporučuju :-).