Být s každým člověkem za dobře je výhoda

Uvědomil jsem si, že jakmile nemám proti žádnému člověku, kterého znám záporné pocity a tedy i myšlenky, že se cítím lépe.

Dám příklad: Jdu po městě a teď potkám člověka na kterém mi dlouhodobě něco vadí. Co ve mě vznikne? No probudí se ve mě pocity a myšlenky (např. odpor, závist ...), které se semnou nesou ještě nějakou dobu dokud je nepřekousnu tedy nezpracuju nebo dokud nepřejdou. To znamená, že je v mém vlastním zájmu, abych si to v sobě uspořádal tak, aby tento člověk a jeho přítomnost mě jednoduše nerozladily. Mám přece rád sebe a nebudu se zlobit na někoho, kdo jenom prochází kolem mne, když to neprospívá mojemu zdraví a ještě k tomu to pak s nějakým člověkem musím ventilovat. A přenesu to částečně i na něj :-). 

Někteří z nás si toto zažili třeba na škole, že jsme tam nějakého člověka, který nás třeba šikanoval moc nemuseli a pak ho stačilo jen potkat na chodbě či ve městě a už to v nás vznikalo.

Takže jsem si řekl to ne, takhle to dál nejde. Ať si je jaký je, důležité je, že jsem spokojený sám se sebou. 

Proto, ikdyž se na mě někdo druhý zlobí, tak já se na něho nezlobím a mám zájem být s ním za dobře, protože chápu, že chyby se dělají a tak si jdu svým životem za svým.

Pokud má zájem být za dobře i on tak i já a pokud nemá, tak mu to najevo nedávám a hledím si svého :-). Jednoduše jsem sám sebou :-).